Autor: “Vendy”

Když do internetového vyhledávače zadáte slovo „pes“, najde přibližně 137 milionů odkazů. My, lidé, psi milujeme i nenávidíme, chováme se k nim s láskou i s bezcitnou zrůdností. Nikdo neumí člověka milovat tak vroucně, jako pes, nikdo neumí psovi ublížit tak krutě, jako člověk.
Často užíváme slovo „pes“, či psí vlastnosti k přirovnání lidského chování. Neexistuje zvíře, jehož jméno bychom užívali častěji. Máme bezpočet rčení, pořekadel, přirovnání a úsloví, kterými lidi stavíme na psí úroveň. Některá jsou pohodová, jiná cynická.

  • Starého psa novým kouskům nenaučíš.
  • Pes, který štěká, nekouše.
  • Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
  • Dělat psí oči.
  • Být věrný jako pes.
  • Psi jedné vsi často se hryžou, ale na vlka spolu se derou.
  • Jde mu to jak psovi pastva.
  • Hned se ani pes nevys….
  • Chodí jako pes kolem horké kaše.
  • Život je pes.
  • Nasazovat psí hlavu.
  • Zima jako v psinci.
  • Počasí, že by’s ani psa nevyhnal.
  • Chutná to jak psí víno.
  • Ani pes by to nežral.
  • Zbitý jako pes.
  • Je jako psí čumák.
  • Je pes.

Musím se ale ptát, jak moc je to od nás férové. Zasloužíme si přirovnávat svou věrnost k věrnosti psí? A na druhé straně – je správné říkat, že máme psí život jen proto, že si ho sami neumíme uspořádat? Kdy je tedy i člověk nejlepším přítelem psa?
Tuhle otázku jsem si položila snad tisíckrát. Kde je rozdíl mezi láskou k zvířeti a jeho trápením? Samozřejmě nemám nyní na mysli bití, mučení, zneužívání zvířat, tam není nač se ptát, to JE prostě ZLÉ!!! Ale co když děláme vše správně, s láskou a s nejlepším úmyslem, ale přesto to nestačí. Je to ještě láska? A kde je ta hranice, ten pomyslný bod zlomu?

Naši Amálku jsme si pořídili před pěti lety. V době, kdy jsem ještě chodila o francouzské holi a pejska jsme brali jako dobrého parťáka, který mě donutí nechodit jen do práce, ale i na smysluplné procházky. Nikdo v té době nemohl tušit, že se nemoc zvrhne a zabarikáduje mě v bytě, takže nakonec z našich krásných procházek zbude jen odesílání psa po schodech z druhého patra do přízemí, kde si ji vyzvedne sousedka a projde se s ní i se svým psíkem okolo domu. A nejen to. Starost o psa rozdělila i mne a mého muže na dva tábory – já a pes během dne, kdy už jsem nechodila do práce, věnovala se čemukoliv, co mě dokázalo zabavit a rozptýlit, a druhý tábor – můj muž a pes odpoledne, kdy chodili na dlouhé procházky, honili se za balonem, jezdili do lesa… a já čekala doma. Při vší dobré vůli jsme to prostě nebyli schopní sehrát a já trpěla tím vším, co jsem nemohla pejskovi, který již samozřejmě byl právoplatným členem rodiny, dát.
Další fází teroru se pro mne stal ten ukazatel progrese mého zdravotního stavu. To, co bych jinak nevnímala. Když nastoupím k novému lékaři a on se mne ptá, od kdy mám roztroušenou sklerózu, mívám problém vzpomenout si na rok. Ale podle věku psa umím období bez zaváhání rozdělit na „ještě to bylo v rámci mezí“ a „už jen bojuji“. Nemám ji o to méně ráda, jen to prostě vnímám a tu myšlenku nejde zastavit.
A za třetí je „náhrada“. Začala jsem kompenzovat svoje špatné svědomí vůči našemu psékovi přemírou pamlsků. Přišlo to tak nějak pozvolna a přirozeně a najednou to bylo součástí našich životů. Amálka si zvykla být odměněna za každou sebemenší hloupost, protože čím víc se zhoršovala moje schopnost věnovat jí svou energii, tím víc jsem se jí chtěla zavděčit. A já juchala nad každým zavrtěním jejího ocásku, jako dítě nad dárky pod stromečkem. A pejsek pomalu kynul. Na psa, který by měl mít kolem 16 kilo, je jejích 21 kilo dost nepříjemných.

Takže kde je ta hranice? Když jsme samou láskou nebyli schopni se našeho pejska vzdát, ale terorizovali jsme ji dlouhým rokem, kdy měla k dispozici jen malý plácek u domu, na který ji musel někdo ochotný jít pustit a občasné výlety s páníčkem, které mnohdy ustoupily mým potřebám, s nimiž jsem si již nedokázala poradit sama. Je ten bod zlomu zakopán v těch chvílích, kdy vidím fotky z jejího štěněčího věku a vím, že to jsem s ní byla na výletě tam a tam a dál už nic. Nebo je snad ve vyčítavém pohledu veterináře a jeho větě „Přemýšleli jste o dietní stravě?“. Je to ještě láska nebo se již stává láskou opičí?

Jako mávnutím kouzelného proutku to vše bylo pryč. Přestěhovali jsme se do bezbariérového bytu, já mám elektrický vozík, vyrážíme na procházky (ty tedy umím z paměti, protože toho moc nevidím, ale i tak je to velký krok ku předu), za hezkého počasí chodíme na louku házet balon, náš pejsek má zase ten veselý pohled bígla, nadváhu, pravda, má stále, ale pomalu se i to dává do pořádku a my ani na vteřinu nelitujeme rozhodnutí „nějak to zvládneme“. Jen se musím ptát – Kdyby náš pes uměl mluvit, co by řekl, respektive co by řekla? Vyčítala by nám ty dlouhé týdny? Řekla by „týrali jste mě“?

  • Dobrý pes neopouští pána v bídě. (vietnamské přísloví)psí-láska
  • Než spoléhat na dobrého přítele, raději spoléhej na dobrého psa. (polské přísloví)
  • Nevyštěká veverku ten pes, kterého vedli do lesa násilím. (finské přísloví)
  • Nezabráníš psu štěkat, ani lháři lhát. (francouzské přísloví)
  • Štěkat je psí povolání. (arménské přísloví)
  • Kdo bije mého psa, bil by i mě, kdyby mohl. (německé přísloví)
  • Kdyby psa naučili mluvit, člověk by přišel o posledního přítele. (slovenské přísloví)
  • Za peníze si můžeš koupit docela dobrého psa, ale nekoupíš si zavrtění jeho ocasu. (NN)
  • Historie je více naplněna příklady o věrnosti psů než o věrnosti přátel. (Guy de Maupassant)
  • Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe. (Josh Billings)
  • Zemi obývají inteligentní tvorové zvaní lidé. Téměř všichni jsou ve vlastnictví psů a koček. (NN)
  • Pokud je nejlepším přítelem člověka jeho pes, tak se ten pes dostal do potíží. (Edward Abbey)
  • Na psí život si většinou nejvíce stěžují ti, kteří nikdy psa neměli. (NN)
  • Chcete-li si rozumět se svým psem, není třeba hned na něj štěkat. (NN)
  • Jestliže je láska nesmrtelná, pak doufám, že se po smrti setkám se všemi psy svého života. Kdyby pro nic jiného, tak pro to moře lásky, která nás spojovala. (NN)
  • Polidšťování zvířete je hluboké nedorozumění a hřích proti duchu svatému přírody. Pes, který by se podobal člověku, by byl zrůda. (Miloš Kopecký)
  • Nejsou hloupí psi, jsou jen hloupí páníčci. (NN)
  • Psi mají jedinou chybu – věří lidem. (Elian J. Filbert)
  • Pes nepotřebuje slyšet příběh tvého života, on ho prožívá s tebou. (NN)

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.