avatar-zenaAutor: “teae01”

U mě vše trvalo asi jen dva a půl měsíce. Byla jsem v 8 měsíci těhotenství a jela se přihlásit do porodnice. Než jsem sedla do auta, chtěla jsem se s mužem rozloučit, v tu chvíli jsem přestala cítit levou ruku, následně mě muž upozornil, že mám spadlou levou část obličeje a to už jsem klesala na sedadlo, jelikož ani levá noha mě nechtěla poslouchat. Vše se do pěti minut uklidnilo, kromě levého koutku, a já odjela do porodnice. Sestřičce jsem se svěřila, co se mi ráno stalo, a začal vyšetřovací maraton. Nejdříve vyšetřeni CT mozku, pak cévy krční atd., krev. No nikde nic, nakonec jsem dostala termín na magnetickou rezonanci po porodu a s injekcemi do konce šestinedělí odešla s podezřením na mrtvičku.
Pět dní po porodu jsem se vydala na MRI i s dcerami 2,5 roku a druhá 5 dní, vyšetřeni je na 20 minut, klaustrofobie trochu zapůsobila. Po čtrnácti dnech jsem si volala o výsledky. Bohužel nebyla k dispozici moje ošetřující doktorka a tak mi řekla druhá, že se podívá, jestli má cenu volat druhý den znovu. Doslovně „Jo, jo, zavolejte si, to bude roztroušená skleróza, objednáme vás na lumbální punkci. Na shledanou.“

Byla jsem, a vlastně jsem ještě v šoku. Je to dva měsíce zpátky a já s tím bojuji nebo možná teď nebojuji s RS ale spíše s manželovou rodinou. Je strašně důležité, alespoň si to myslím, aby okolí, to blízké, rodina i přátele, kterým se svěříte, to pochopili a alespoň v rámci možností vás podpořili. Teď už to vím. Jaké je mé překvapení, když se setkám s tchyní a nerozumí mi. Cítím to z ní nebo alespoň to chápu z toho, co říká, tak, že jsem si to vymyslela. Že já se chci jen ukázat, nepotřebuji se přeci léčit, když mi viditelně nic není. Na co jsem šla na lumbální punkci, tak jsem prý neměla mít děti, když se o ně poté nedokážu postarat. Hrozně mě to mrzí a sžírá. A nevím, co s tím. Vlastně nevím, co se sebou, nějak si to nedokážu ještě představit, co se vlastně bude dít. A toto s tchyní mně ubírá sílu. Chci bojovat a budu a bojuji – za své děti, za svou maminku a i muže, byť ani ten to ještě nepobral, říká „máš jen podezření“. Kéž by, to bych nebyla na kapačkách a neměla termín do MS Centra a doktorka by mi neřekla „ano, je to tam“. Nebo má pravdu, ještě se z toho dá dostat ven? Myslím, že ne, teď je to už definitivní.

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.