bloger Pandinka

Autor: “Pandinka”

Také přidávám svůj příběh, jak to všechno začalo s RS.

Byl přelom dubna a května 2008 a já se učila na bakalářské státnice. Asi po dvou týdnech učení mě začala bolet hlava, byla jsem unavená, trochu jsem se motala, zvedal se mi žaludek, brněl mě trup při úklonu hlavy a začínala jsem dvojitě vidět. Říkala jsem si, že je to z toho věčného sezení nad knihami, že už jsem strnulá, že jsem se zablokovala a oči, že jsou unavené. V rodině máme zdravotní sestřičku, která mi vyjednala plynové injekce do zad, aby se svalstvo trochu uvolnilo. Vždy se mi ulevilo tak na půl dne. Na injekcích jsem byla asi 3x v tom posledním týdnu před státnicemi. Úspěšně jsem odstátnicovala a předpokládala, že ze mě vše spadne, odpočinu si a zase bude vše v normálu. Bohužel se tak nedělo, tak jsem šla k obvodnímu lékaři. Otázky lékaře typu: „a opravdu se vám zvedá žaludek?“ mě značně urážely. Domnívala jsem se, zda nemám třeba boreliózu. Tak jsem požádala o odebrání krve a provedení testů. Opravdu nepochopím, proč s tím měl lékař problém. Nakonec testy ukázaly, že mám trošku problém se štítnou žlázou (u RS to bývá velmi často doprovodné onemocnění), ale boreliózu nepotvrdily. Lékař mě ještě poslal na oční a neurologii.

Na očním mi doktorka řekla, že dvojité vidění je způsobeno únavou očí. To, že mi oči kmitaly a byly zpomalené, vůbec nezaznamenala, nebo nebrala v potaz nebo nevím. K doktorce za tak závažné pochybení již nechodím. Hned poté jsem šla k neurologovi, který právě při prvním pohledu na mě konstatoval problém v očích neurologické povahy. Vyšetřil mě, dal mi nějaké léky na prokrvení a poslal mě na CT hlavy, kde byl určen nález na mozku. Báli jsme se, aby se nejednalo o nádor. Opět jsem navštívila neurologa s výsledky CT. Když jsem se ho ptala, oč se jedná, zda nemám nádor, tak nádor vyloučil s tím, že se může jednat o více nemocí a že mě odešle na specializované pracoviště na další testy. Podotýkám, že se jedná o známého, který má v rodině RS, takže moc dobře ví, jak se nemoc projevuje a mohl to alespoň sdělit rodičům, když ne mně a když mě posílal do MS centra. Nevěděla jsem, že pojedu do MS centra, na zprávě bylo, že mě odesílá k vyšetření na demyelinizační oddělení určité nemocnice.

Následovala promoce, bylo to děsně zvláštní, splnil se mi můj životní sen a byla jsem na chvíli ten nejšťastnější člověk na světě. Jenže jak to tak bývá, po vrcholu následuje pád a já tušila, že to brzy nastane. Když jsem si šla pro diplom, tak jsem měla pocit, že se motám. Bála jsem se, abych se opravdu nezamotala – nebyla jsem si jistá, jestli je to jen pocit v mé hlavě, nebo se opravdu motám, aby si lidé nemysleli, že jsem na promoci opilá, kor když se diplom předával v divadle na jevišti. Naštěstí to dopadlo dobře :-).

Asi týden na to, jsem jela do MS centra, kdy jsem stále netušila, co mi může být, a nemoc samotnou jsem neznala. Byla jsem u velmi příjemné paní doktrorky, od které jsem se dozvěděla diagnózu. Bohužel způsobem: „tak vám asi váš neurolog řekl, že se nejspíš jedná o RS“. Neurolog mi nic neřekl, tak jsem byla velmi zaskočena a mrzelo mě, jakým způsobem jsem se to dozvěděla. Naštěstí byla doktorka empatická a řekla to poměrně šetrně. Poté mi vysvětlila, co bude následovat za vyšetření – magnetická rezonance a lumbální punkce – své zkušenosti s výše zmíněnými vyšetřeními popíšu v jiné kapitole. Testy potvrdily, že mám RS. V té době se ještě nepodávaly léky při první atace, jedinou možností bylo vstoupit do studie. Tak jsem vstoupila do studie a začal můj dvouletý boj s Avonexem.

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.