abloger Vendy

Autor: “Vendy”

Název mého článku vychází z dávné rodinné historky, z doby, kdy ještě v rodině byli katolíci. Naše stará tetička šla na nedělní mši. Když se pokřtění věřící seřadili ke Svatému přijímání, byla, jako správná křesťanka, samozřejmě mezi nimi. V okamžiku, kdy došel farář až k ní a ona otevřela ústa k vložení hostie, z jejího hrdla vyšlo dlouhé, předlouhé krknutí. Farář se jen usmál a řekl: „Přežrala ses, ovečko.“

Právě na tuhle historku jsem si vzpomněla, když jsem poslouchala telefonický rozhovor mezi mojí doktorkou a jakousi pacientkou. K mému úžasu lékařka do telefonu uklidňujícím tónem sdělovala: „Ne, paní Nováková, ani dvouhodinová škytavka není ataka roztroušené sklerózy.“

Připadá mi až neuvěřitelné, jaké blbiny jsou pacienti ochotní přiřknout RS. Kolik lidí odhodlaně sedí několik hodin před poradnou a čeká, až bude mít lékař alespoň pár minut volno, aby se nakonec dozvěděli, že je ruka bolí od včerejšího sekání dříví, krk mají ztuhlý, protože si ho prostě „přeleželi“ a opět dobře uvidí, když si s partnerem zase prohodí brýle. Vím, že to, co píšu, zní dost přehnaně, ale zase tak moc nepřeháním.

Jenže právě díky všem těmto extrémně se sledujícím lidem, dochází k tomu, že doktoři telefon prostě nezvedají. Nedivím se jim. Když vyšetřujete pacienta nebo mu sdělujete výsledky testů či nový postup v léčbě, prostě chcete vnímat toho, kdo proti vám sedí a ne vysvětlovat kdejaké Novákové, že pět minut brnění ruky není ataka. Zase na druhou stranu to má svoje úskalí, když je člověk na druhém konci sluchátka, je mu opravdu mizerně, je si zcela jistý tím, že to, co se s ním děje již atakou opravdu je, a telefon jen zvoní a zvoní a zvoní a nikdo ho nezvedá.

Ale pokud si mám vybrat mezi tím, zda se mi lékařka věnuje a ignoruje zvuk telefonu, což logicky znamená, že se příště nedovolám ani já, nebo mám zvolit verzi, že celou prohlídku trávím posloucháním vysvětlování zbytečností do sluchátka a já se příště dovolám, beru tu první možnost. Radši si počkám na telefonu v doufání, že se třeba trefím a někdo to zvedne, ale s vědomím, že až půjdu na prohlídku, lékařka se bude věnovat skutečně mně a ne ve stejný okamžik řešit desítky dalších životů.

A pokaždé, kdy se do poradny snažím dovolat, ale nemůžu, jen v duchu děkuju všem škytajícím a krkajícím přežraným ovečkám ap

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.