Pestrá společnost, o.p.s. není jen o výcviku asistenčních psů, ale i o práci s jejich budoucími, či již stávajícími majiteli. Samozřejmě mne zajímalo, jak taková spolupráce funguje:

PSad2-03Co je zapotřebí, aby se u vás mohl člověk přihlásit o asistenčního psa?

Tak my máme dva druhy klientů. Máme klienty žadatele, kteří chtějí asistenčního pejska od nás, a pak máme druhé klienty, kteří již mají asistenčního pejska od jiného subjektu, a chtějí s námi pracovat. Takže pracujeme s oběma druhy klientů.
Ti, kdo pejska mají vycvičeného jinde a nemají možnost se zapojovat do dalších tréninků či mají s pejskem nějaké problémy, nebo se jim prostě líbí naše doprovodné aktivity, tak k nám vstupují do sociální služby – sociální rehabilitace, a my s nimi pracujeme. Proto máme i vyšší počet klientů než předaných psů, protože pracujeme s dalšími lidmi, kteří nemají pejska vycvičeného přímo od nás.
Co se týče žadatelů, tak ve chvíli, kdy přijde žadatel a osloví nás, probíhá komplexní sociální šetření. To znamená, že prvotně je důležitý druh postižení, jestli ten člověk má nějaký invalidní důchod nebo průkaz ZTP či ZTP/P, prostě abychom my měli nějakou základní představu o uznaném zdravotním znevýhodnění. Toto je pro nás tím prvotním, s čímž můžeme pracovat.
Samozřejmě se nám stává, že k nám přijde třeba neslyšící klient, který toto ještě úplně vyřešeno nemá. Není to tak, že nekomunikujeme s tím, kdo nemá kartu ZTP. Vše musí pochopitelně probíhat individuálně, ale jsou to ty první věci, na které my se ptáme. Plus nějakou lékařskou zprávu nebo doporučení, abychom dokázali nad rámec svých odborných znalostí posoudit, jestli asistenční pes má z medicínského hlediska nějakou váhu.

Pokud tedy žadatel toto splňuje a asistenční pes má svou váhu i z medicínského hlediska, co dál?

Dál je ta nejdůležitější část. Vždy si pozveme celou rodinu, ve které ten pejsek bude žít, a ptáme se, proč pejska, s čím bude pomáhat, jaké je rodinné zázemí, kdo se bude o pejska starat, jaký je životní styl rodiny.
Právě životní styl rodiny je velmi důležitý proto, aby akční rodina, která jezdí každý týden na výlety na kolech, nedostala labradora nebo retrívra, kterým nebude taková rodina vyhovovat a více vhodná by byla aktivní borderka, nebo naopak klidná rodina, která si ráda čte doma pohádky, pak by se tam právě ta border kolie nudila. Vždy je důležité, aby životní náplň rodiny pasovala s životním posláním psa, aby byli temperamentem a povahou naladěni obdobně. Protože jsou-li rodina a pejsek zásadně odlišní svou povahou, může mít pes sebelepší výcvik, ale vztah nenaváží a budou se trápit dalších deset let.
Celkově se k žádosti vyjadřuje sociální pracovník, ředitel společnosti a trenér. Společně se pak domlouváme jaký typ plemena, jakou rasu a množství dalších detailů. Někdy třeba u dětí bývá, že se bojí černé barvy, tak aby to nebyl černý pes, někdy zase naopak jsou děti s kombinovaným zrakovým postižením a u nich je třeba mít kontrastního psa, aby jej viděli, takže ideálně černobílý flekatý pes. Je to opravdu velmi individuální.

PSad2-01Stalo se vám již, že jste klienta odmítli?

Stalo se nám to několikrát a to zejména klienta pro vodícího psa, protože vodící pes je uznaná kompenzační pomůcka a někteří lidé se zrakovým postižením mají přístup: „Já na TO mám nárok, já TO chci! Mně na TO někdo dá peníze, já vám TO zaplatím a vy mi TO vycvičte! TO!“ Opravdu jsme odmítli z tohoto důvodu vycvičit psa, protože jsme tam neviděli žádný vztah, žádnou lásku a pro toho psa ani plné využití. Ten pejsek by se tam prostě neměl dobře.
Ono je také důležité, aby klient byl schopen s tím psem pracovat, naučil se povelovou techniku, a akceptoval, že i když se o něj on sám nepostará, tak psa je třeba vyvenčit i v zimě, i v dešti, i když marodí. Pes sice přináší velkou pomoc, ale je to také velká starost a to si ten klient musí uvědomit.
Pak tady naopak byli dva klienti, kteří si sami uvědomili, že je to taková starost, že to v současné době nezvládnou a dohodli jsme se, že žádost třeba o několik let odložíme.

Setkali jste se již s člověkem, který má neasistenčního pejska, kterého by chtěl jako asistenčního vycvičit?

Stává se to čím dál tím častěji, protože se o nás ví, že bereme do výcviku psy, kteří primárně k tomu nejsou určeni a nejsou koupeni od nás. Pokud je to pes, kterému je maximálně rok a půl, projde zdravotním testováním úplně stejně jako naši psi a vyhoví zdravotním i povahovým testům, pak není problém ho zařadit do výcviku, jestliže nám jej ta rodina do výcviku na devět až dvanáct měsíců svěří.
Pak to funguje internátním způsobem. Pes je u nás ve výcviku a chodí domů na některé víkendy, na prázdniny, na Vánoce. Ale ta rodina musí souhlasit s tím, že pes jde k nám do výcviku a je vykastrovaný.

Když říkáte „u nás ve výcviku“ to znamená, že máte prostory, kde pejsci jsou?

Ne, ne, ne, je to u našich trenérů v domácím prostředí. Máme dvě trenérky a ty mají doma psy, se kterými žijí a pracují. Jedna trenérka má čtyři, druhá má dva pejsky.

Kolik pejsků celkem jste již klientům předali?

Tak v současné době máme 41 klientů, ale z toho jsme předali 23 asistenčních, vodících, signálních a canisterapeutických psů.

PSad2-02Vy také děláte pravidelná setkání s klienty a pejsky, a průběžně za klienty vaše trenérky i dochází, že?

Je to tak. Jednou měsíčně mají možnost za námi přijet do Prahy a společně trénovat. Pokud je třeba nacvičit něco přímo v místě bydliště klienta, něco, co nelze nacvičit jinde, typické je toto u vodících psů, kdy je třeba nacvičit novou trasu do nové práce, k novému lékaři, do nového nákupního centra, tam je třeba udělat nácvik přímo v místě bydliště klienta.

A obsahují vaše setkání kromě tréninku a opakování i něco jiného?

Samozřejmě opakování je jedna část, na níž dohlíží trenérky, zda pracuje pes i klient a je vše v pořádku.  Ale organizace této aktivity je nastavena na další cíle, což je setkávání, určité propojování a síťování, sdílení osobních zkušeností. Vědomí, že v tom člověk není sám, že v jiné rodině řeší ty stejné problémy a přestože trénink klienta trvá hodinu až dvě, tak setkání je celodenní, respektive osmihodinové, a zbývající čas mají klienti na to se setkat, popovídat si, postěžovat si, pochválit se, a sdílet tu životní situaci s někým jiným. Samozřejmě trénink je důležitý, ale tato část je neméně důležitou součástí našich setkání.