homeo_kompletPozn. redakce: Pro toho, kdo si chce přečíst celý rozhovor a vnímat všechny kontexty naráz, či prostě jen rád čte delší texty, jsme připravili kompletní verzi našeho rozhovoru s homeopatem Petrem Zachariášem. Pokud patříte mezi příznivce homeopatie, uvedené informace budou pro vás pouhým doplňkem. Ale řadíte-li se mezi skeptiky, doporučujeme si pozorně pročíst celý článek. Nás osobně totiž tento rozhovor o síle účinků homeopatie bez debat přesvědčil.

Úplně ta nejzákladnější otázka – Vy přeci jenom s homeopatií již nějakou dobu pracujete, na internetu se uvádí 12 let, to, předpokládám, je již starší údaj, tedy jak dlouho?

Aktuální údaj by byl 14 let.

Jaký je zájem v rámci naší republiky o homeopatii?

Ukazuje se, že zájem o homeopatii stoupá. Soudím tak podle toho, že když jsem s praxí začínal já, bylo velmi komplikované a pro mnoho mých kolegů, kteří studovali se mnou, téměř nemožné si ji otevřít, zatímco dneska většině studentů, kteří vycházejí z homeopatických škol, pokud opravdu chtějí, se praxi otevřít podaří.

Takže rozhodně stoupající zájem. Znamená to tedy, že česká populace věří homeopatii již více nebo je to zvědavost?

Spíše si myslím, že to je pozitivní zkušenost.

Jaké jsou obtíže, se kterými za vámi lidé nejčastěji přicházejí?

To je hodně široké, protože v homeopatii se nezaměřujeme na jeden konkrétní problém, ale léčíme v podstatě veškeré chronické potíže. O to větší zájem o tuto metodu samozřejmě je. Většinou za námi chodí lidé ve fázi, kdy zjistí, že medicína jim v jejich případě nemá v podstatě co nabídnout.

Když budu konkrétní, tak u nemocí, které medicína charakterizuje jako chronické, zejména u těch funkčních chronických potíží, kde ještě nedošlo k nějakým strukturálním změnám, dosahuje homeopatie největší terapeutické úspěšnosti. Tedy od relativně nezávažných problémů jako je ekzém, alergie a potíže související s alergií, astma apod., přes pokročilejší potíže jako jsou neurologické problémy, psychické obtíže atd. Samozřejmě je nutné podotknout, že ne u každého případu je stejná prognóza, protože prognóza závisí na více faktorech, než pouze na diagnóze, i když samozřejmě diagnóza samotná do velké míry prognózu určuje. Také zdůrazňuji, že spolupráce s lékaři konvenční alopatické medicíny je nezbytná.

Uvedu-li příklad: Často chodí maminky s dětmi, které mají ekzémy. Pokud přijde maminka s dítětem, které ještě není léčeno konvenčně, to znamená, že organismus není dlouhodobě vystaven vlivu kortikoidů nebo jiných silných léků, tak z praxe víme, že co se týká homeopatie, má mnohem lepší prognózu, než je tomu u dětí, které jsou v podstatě „závislé“ na konvenčních lécích.

Znamená to tedy, že je vhodnější neužívat léčbu alopatickou v kombinaci s homeopatickou?

Z mé zkušenosti je nejefektivnější a nejideálnější v takových případech spolupracovat s lékařem pacienta. Ale buď jak buď, ta negativní věc v tomto ohledu je, že budeme-li se bavit o souběžné léčbě konvenční a homeopatické medicíny, tak ta konvenční vždy nějakým způsobem interferuje s homeopatickou, protože oba přístupy fundamentálně stojí na zcela odlišných principech a jdou proti sobě.

Výjimku v tomto tvoří substituční léčiva (pozn. redakce: Substituční léčiva jsou léčiva, která tělu doplňují látky, jež si samo neumí vytvořit. Např.: tyroxin při poruše štítné žlázy, inzulín u diabetu apod.). Léčba substitučního typu není u homeopatie žádnou překážkou. Naproti tomu léčba supresivního typu, tedy léčba potlačující příznaky, tak ta vždy nějakým způsobem znemožňuje využít plný potenciál homeopatické léčby.

homeozenKde a v čem konkrétně se odlišuje chápání nemocí mezi konvenční medicínou a homeopatií?

Konvenční medicína je založená na tom, že podané léky u nemocného vyvolají opačný chorobný stav. Laicky řečeno, pokud vezmeme jako příklad někoho, kdo trpí chronickou zácpou a vyšetření neodhalí jasnou příčinu, např. syndrom obráceného střeva nebo střevní polypy, bude tento člověk léčen užíváním projímadel, tedy léků, které by u zdravého člověka vyvolaly průjem. Zácpa podáváním projímadel není ve skutečnosti léčena, ale u pacienta je za pomocí léků vyvolán opačný chorobný stav, tedy průjem, který je silnější než zácpa (síla uměle vyvolané choroby je snadno ovlivnitelná velikostí dávky léku, v tomto případě projímadla). Ve chvíli, kdy jsou projímadla vysazena a uměle vyvolaná choroba (průjem), která potlačila chorobu přirozenou (zácpu), odejde, původní choroba (zácpa) se vrátí zpět a bude horší než kdykoliv dříve.

Podobným způsobem funguje většina léčiv, která konvenční medicína používá, s výjimkou těch, jež označujeme jako substituční léčiva.

Logicky mi z toho, co říkáte, vyplývá obyčejná rýma, kterou neumíme ani v dnešní době léčit, neexistuje lék, vždy se příznaky jen potlačují.

Pokud budeme hovořit o alergické (chronické) rýmě, mezi jejíž hlavní projevy patří zduření nosních sliznic, pak léky, které užívá medicína, tím myslím kapky do nosu, způsobují nedokrvení nosní sliznice, tedy opět stav, který je možno definovat jako uměle vyvolanou chorobu, která je svými projevy opačná vůči chorobě přirozené, v tomto případě alergické rýmě. Alergická rýma pak není léčena v žádném smyslu toho slova, ale její projevy jsou potlačeny vytvořením opačných projevů v silnější podobě, tedy překrvení sliznic, způsobené alergickou rýmou, je potlačeno silným nedokrvením sliznic způsobeného kapkami do nosu.  Ve chvíli kdy pacient tyto kapky přestane užívat, vrátí se původní rýma v horší podobě než kdykoliv dříve. Vrátí se, protože nebyla vyléčena, ale potlačena. Ze stejného důvodu je medicína založena na trvalé konzumaci léků, jelikož jejich vysazení velmi rychle vede k návratu potíží, a to z toho důvodu, že potíže nejsou a nikdy nebyly vyléčeny.

A homeopatie tedy vnímá nemoci odlišně?

Homeopatie chápe symptomy jako konečné důsledky narušené rovnováhy organismu, pomocí nichž se organismus snaží znovu tuto ztracenou rovnováhu obnovit.

Celá homeopatie stojí na tom, že k tomu, aby někdo onemocněl, jsou zapotřebí dvě podmínky. První je, že musí existovat určitý chorobný sklon k  dané nemoci a tou druhou je tzv. vyvolávající příčina.

Chorobný sklon je v podstatě jakási predispozice, ale není sám o sobě jistotou, že nemoc během života vznikne. Pokud se ale člověk setká s něčím, vůči čemu je jeho organismus jako celek velmi citlivý, pak tento vliv (který může mít různou povahu, např. změna počasí, průvan, očkování, psychický stres, přepracování, nadužití alkoholu, jednoduše cokoliv) má schopnost jeho organismus vyvést z rovnováhy a objeví se potíže, ke kterým má daný člověk v daný okamžik největší sklon.

Náš organismus je vybaven komplexním obranným mechanismem, který lze definovat jako schopnost vyrovnávat se s vnějšími vlivy na všech úrovních – psychických, fyzických, mentálních. Součástí tohoto obranného mechanismu je imunitní systém, retikuloendotelový systém, sympatický a parasympatický nervový systém a hormonální a lymfatický systém. Cílem tohoto obranného mechanismu je udržet organismus v nejlepší možné rovnováze, což dělá každou sekundu našeho života. Dokud jsme zdraví, žádnou z jeho aktivit nevnímáme, ale pokud je organismus vyveden z rovnováhy, činnost obranného mechanismu se stane zjevná a my ji vnímáme jako symptomy. Tyto symptomy mají ale stále za cíl jedno a to samé, tedy udržení maximální možné rovnováhy. Pokud je organismus narušen mírně, je schopen nastolit rovnováhu vlastními silami. V opačném případě to pomocí svých sil nedokáže a z toho důvodu symptomy přetrvávají, ale dávají nám informaci o způsobu, kterým se organismus snaží do rovnováhy opět dostat.

Dobrým příkladem je situace, kdy člověk přijde o někoho, koho má rád. Pokud je silný, za nějakou dobu se vyrovná se ztrátou a organismus nalezne znovu ztracenou rovnováhu. Pokud je ale stres vycházející z takové situace pro daného člověka příliš silný, jeho organismus jej nedokáže svými silami vyloučit a musí jej takzvaně někde uložit. Čas od času, když organismus sebere sílu, pokusí se stres uvolnit, což se může projevit jako opakující se deprese, bolesti hlavy, návaly nebo cokoliv jiného. Jelikož ale nemá dost síly, nepodaří se mu to a při každém pokusu o znovunastolení rovnováhy selže a potíže se proto za nějakou dobu objeví znovu ve chvíli, kdy se organismus pokusí o to samé.

V tomto okamžiku přichází homeopatie. Homeopat hledá lék, který vyvolává podobný komplex symptomů s cílem stimulovat organismus k tomu, aby byl schopen dát větší sílu právě do těch symptomů, které potřebuje k tomu, aby obnovil svým vlastním způsobem ztracenou rovnováhu.

Takže řekněme, že někomu zemře blízká osoba a tento člověk poté začne trpět migrénami a depresemi, což znamená, že daná situace vyvedla organismus z rovnováhy a ten se nedokázal se zármutkem vyrovnat. Takový člověk může například říci, že „každé dva týdny má migrénu a depresivní stav, kdy pláče“. Deprese a migréna nejsou v tomto případě nic jiného, než pokusy organismu vyloučit stres, který daná situace přinesla a následné snahy o znovuobnovení rovnováhy. Ale jelikož daný organismus byl narušen za hranici, kdy může zjednat nápravu vlastními silami, při každém takovém pokusu o obnovení rovnováhy selže a celý proces se opakuje. Pokud dostane správný homeopatický lék, daný pacient pak řekne: „Krátce po léku jsem měl nejhorší migrénu v životě a plakal jsem několik dnů v kuse, ale od té doby jsou moje potíže o mnoho lepší“. Tomuto vyostření některých symptomů po podání léku říkáme „homeopatické zhoršení“.

homeo3Placebo-efekt je u alternativních metod, jako jsou homeopatie, čínská a indická medicína, velmi často kritizovaným tématem. Hodně lidí, kteří tyto metody praktikují, řeknou „lidé nám často říkají – to je placebo-efekt, vždyť jsou to jen bylinky a není to lék“.  Existuje způsob jak zjistit, kdy lék funguje pouze v mysli pacienta a kdy skutečně? Placebo-efekt není možný?

Samozřejmě že je možný. S placebo-efektem musí každý homeopat, který svoji práci skutečně zná a který je opravdu upřímný sám k sobě, do nějaké míry počítat. A nejen homeopat, ale každý člověk, který pracuje s lidmi v jakékoliv terapii. V homeopatii máme určitá pravidla, určité zákonitosti, na kterých celá homeopatie stojí a proto naplňuje definici vědy. Jedním z nich jsou tzv. Heringovy zákony léčby, což je soubor velmi jednoduchých pravidel, které nám ukazují, zda je lék efektivní a symptomy po jeho podání mizí natrvalo. Jedná se o empiricky vypozorované zákonitosti, které nejsou nijak vykonstruované, ale jsou odpozorovány na klinických případech milionů lidí, jež prošli historií homeopatické medicíny.

Pozn. redakce: Heringovy zákony říkají, že organismus směřuje směrem k uzdravení, pokud symptomy mizí:
1. Zevnitř ven (od důležitějších orgánů k méně důležitým)
2. V opačném pořadí než se objevily
3. Shora dolů
Více o Heringových zákonech si ještě sdělíme v dalším z článků, ale abychom zůstali u placebo-efektu:

Já jsem ráda, že jsme se k tomuto tématu dostali, protože se často setkávám s větami typu „vždyť tohle je jenom o víra tvá tě uzdraví“, nikde není nic oficiálně napsáno, dáno, potvrzeno.

To, co jste teď řekla, je zajímavé, protože kdyby to tak bylo, tedy „víra tvá tě uzdraví“, proč to nefunguje u lékařů, za kterými lidé chodí s obrovskou důvěrou a ani po dvaceti letech jim nejsou schopni pomoci s jejich chronickými potížemi, ačkoliv jim lidé od začátku věří. A věří jim tak, že jsou ochotní chodit k nim dvacet let bez jediného slůvka podezření, ačkoliv vidí, že se ani po tak dlouhé době nic nezměnilo. A lidé jim i přes toto všechno věří, ale placebo u nich nefunguje. Nad tím se nikdo nezamýšlí.

Jak je možné, že přijde-li člověk k homeopatovi a ten mu dá chybný lék, který tudíž nefunguje, dá mu druhý chybný lék, tedy opět bez efektu a po třetí se mu podaří najít ten správný lék, po kterém se všechny potíže výrazně a dlouhodobě zlepšují, i přesto, že pacient danému homeopatovi s každým neúčinným lékem věří čím dál méně. Jak je možné, že zareaguje přesně tak, že symptomy jdou zevnitř ven a v opačném pořadí, aniž by toto věděl dopředu, aniž by mu to homeopat řekl. Jak je možné, že se totéž děje u zvířat, u dětí, či u lidí s narušeným vědomím? Těch protiargumentů je spoustu, akorát lidé je buď neznají, nebo je nechtějí slyšet, ale argumenty existují.

Paradoxně já mohu říct, že nejlepší výsledky pozoruji u lidí, kteří přijdou a řeknou „zkusím to, ale vůbec tomu nevěřím“. Většinou v praxi vidím, že u osob, které k nám přicházejí s velkým očekáváním, výsledky nejsou takové, jako u těch, kdo k nám přicházejí se skeptickým postojem. Ale to je čistě má subjektivní zkušenost.

Takže Heringovy zákony vám, homeopatům, dokáží spolehlivě ukázat, zda je léčba skutečně efektivní, nebo je pouze touhou pacienta?

Ano, jsou jednou z věcí, kterou se řídíme, ale samozřejmě nejsou tím jediným, těch pravidel je v homeopatii mnohem více. Tím narážím mimo jiného na další velmi podstatný fenomén, kterým je důležitost objevení se akutních chorob s vysokou teplotou během homeopatické léčby. Nic z tohoto nebylo při placebo-efektu nikdy pozorováno. Pozorování ukazuje, že působení placeba není hluboké, protože nedokáže skutečně posílit organismus tak, aby dokázal ruku v ruce se zmizením současných obtíží obnovit problémy původní. Právě to je pro nás důkazem, že se organismus dostává na lepší úroveň vitality, na takovou, kterou měl ještě před jejím potlačením pomocí silných léků. Toto při placebo-efektu nepozorujeme.

Zmínil jste „vsugerování si“ určitých pochodů. Tím jsme tedy narazili na nocebo-efekt, který je součástí dalších kritik. Jak můžete toto rozpoznat?

Při reakci na úrovni placebo-efektu nedojde ani k projevu symptomů zevnitř ven, ani k projevům v opačném pořadí, ani k počátečnímu zhoršení, které je vystřídáno celkovým zlepšením. Skutečně lékaři často argumentují nocebo-efektem, což je opak placeba. V realitě to znamená efekt, který může nastat, upozorníme-li pacienta, že se jeho příznaky zhorší a ony se skutečně zhorší. Ale pokud by se jednalo o nocebo-efekt, po zhoršení by nenastalo zlepšení, a pokud by přeci jen nastalo a jednalo by se o placebo zlepšení, pak by nešly symptomy zevnitř ven a v opačném pořadí a zlepšení by netrvalo dlouho.

V homeopatii máme velmi přísná kritéria, podle kterých můžeme poměrně bezpečně určit u každého člověka, zda jsme mu dali dobrý nebo špatný lék a zda je jeho zlepšování skutečné a můžeme očekávat, že bude dlouhodobé či nikoliv.

Co byste tedy vzkázal těm, kdo kritizují homeopatii jako „pavědu“ bez skutečného léčebného efektu?

Můj vzkaz pro lidi, kteří kritizují homeopatii je, ať ji přijdou vyzkoušet. V rámci studie klidně i zdarma. Opravdu. Protože všichni tito lidé mají jedno společné – nikdy homeopatii nevyzkoušeli na vlastní kůži. A pokud ji náhodou zkusili, pak u lidí, kteří neměli homeopatickou kvalifikaci.

homeo1Zmínil jste Heringovy zákony. Můžete je blíže vysvětlit?

První zákon říká, že mizí-li symptomy zevnitř ven, potom mizí natrvalo. Znamená to, že pokud lék vyvolá léčebnou reakci, tak organismus má tendenci uzdravovat jako první ty části sebe sama, které jsou pro něj a jeho integritu nejdůležitější. Jde to vlastně ruku v ruce s pudem sebezáchovy organismu, kdy v podstatě „opravuje“ to nejdůležitější v daný okamžik.

Uvedu-li příklad: Pokud budeme mít člověka, který má dýchací a kožní potíže, po podání správného léku to budou právě dýchací potíže, které se zlepší jako první a kožní potíže se v této fázi mohou naopak zhoršit. Tento směr mizení potíží zevnitř ven, v tomto případě od plic ke kůži, reprezentuje právě tuto důležitou homeopatickou zákonitost. Toto pravidlo je věc, která u placeba nikdy pozorována nebyla.

Placebo-efekt je v tomto ohledu velmi zajímavý fenomén, protože i přesto, že medicína jeho existenci oficiálně uznává, není zjištěno, jak placebo-efekt vlastně funguje. Jinými slovy medicína zaujímá postoj „Můžete se uzdravit jen tak“, ale jak je to možné, to nikoho nezajímá. Právě placebo-efekt ukazuje, že lidské tělo je vybaveno funkcemi, které nám ani v dnešní době nejsou zcela známé.

V každém případě placebo-efekt tak, jak jej známe z praxe, se projevuje zlepšením, které je relativně povrchové, což znamená, že netrvá dlouhou dobu. Člověk se sice cítí lépe, ale má-li skutečnou chorobu, tak tato choroba není placebem fundamentálně ovlivnitelná. Symptomy se mohou na čas zlepšit, ale na začátku nebude žádné zhoršení a zlepšení nebude trvat dlouhou dobu, maximálně dva až tři týdny.

Druhý zákon říká, že pokud symptomy mizí v opačném pořadí, než se objevily, mizí trvale.

Pokud má někdo například opakované bronchitidy, které budou léčeny antibiotiky, za nějakou dobu tyto bronchitidy zmizí a objeví se chronické potíže, ke kterým má daný člověk sklony, například atopický ekzém nebo alergie. Člověk dostane mast na ekzém a antihistaminika a za nějakou dobu alergie či ekzémy ustanou. Ve skutečnosti to ale neznamená, že je daný člověk zdravý, ale chronické narušení organismu se projeví jiným způsobem, který je závažnější, například astmatem.

Z hlediska konvenční medicíny je každá z těchto nemocí vnímána zcela samostatně. Zvlášť jsou vnímány bronchitidy, které, pokud zmizí po antibiotikách, jsou považovány za vyléčené a člověk je prohlášen za zdravého. Za nějakou dobu ale začne trpět chronickými potížemi, které jsou považovány za něco zcela nového a nemajícího jakoukoliv souvislost s potížemi, kterými daný člověk trpěl v minulosti a jež byly potlačeny, nikoliv vyléčeny (v tomto případě s bronchitidami). Například ekzém, který se za nějakou dobu po takové „léčbě“ rozvine, ale může to být samozřejmě cokoliv jiného, k čemu má daný člověk sklony. Tento ekzém začne být léčen kortikoidy, které jej za nějakou dobu potlačí a objeví se jiný problém, například astma. Kožní lékař řekne, že léčba byla úspěšná, protože ekzém zmizel, ale daný člověk má mnohem závažnější potíže, jejichž zhoršení, na rozdíl od ekzému, jej přímo ohrožuje na životě a tím má na jeho život mnohem komplexnější dopad.

Zatímco medicína říká, že daný člověk je zdravější, protože nemá bronchitidy ani ekzém, homeopaté říkají: „Pokud je zdravější, proč jeho organismus vytváří chorobu, která je závažnější než ta předchozí?“

Druhý zákon tedy znamená, že pokud se v té fázi astmatu člověk začne  léčit homeopaticky, a pokud je jeho stav léčitelný, zmizí astma jako první a poté se objeví znovu ekzém, který později zmizí a ve chvíli kdy zmizí, se znovu objeví sklon k opakovaným bronchitidám, které, pokud léčba pokračuje správně, zmizí jako poslední. Z pohledu klasické homeopatie se nejednalo o 3 různé nemoci – bronchitidy, ekzém a astma –, ale o jednu chorobu, která byla pouze potlačena a došlo tak k modifikaci jejích projevů od akutních (bronchitidy) k chronickým. I u jednotlivých chronických potíží nedošlo k ničemu, co by bylo možno nazvat léčbou, ale léky pouze pozměnily projevy ekzému, který se později manifestoval jako astma. Komplexní onemocnění organismu tedy celou dobu přetrvávalo a nejen že nedošlo k jeho léčbě, ale příznaky tohoto onemocnění se v důsledku této léčby staly čím dál závažnější a více limitující pro život daného člověka.

Posledním z Heringových zákonů je pravidlo, že pokud symptomy mizí shora dolů, mizí natrvalo. Toto se týká zejména kožních a kloubních potíží. Pokud se například člověk trpící atopickým ekzémem začne léčit homeopaticky, ekzém by měl mizet nejprve z obličeje a přesouvat se směrem dolů, tedy na krk, trup a naposled by měl zmizet z prstů u rukou a nohou. Stejně tak u revmatismu často pozorujeme ústup potíží nejprve z rukou a jejich přesun na kyčle, kolena, atd.

flulikeMluvil jste o důležitosti akutních chorob s vysokou teplotou z hlediska homeopatie. Jak je tedy toto myšleno?

Když je organismus zdravý, tak člověk má dobrou imunitu. I přesto je běžné, obvyklé a velmi pozitivní, když jednou za dva, tři roky akutně onemocní.  Je to v podstatě stav, kdy dochází k určitému „úklidu těla“. Jedním z hlavních rozdílů mezi homeopatií a konvenční medicínou je pohled na vznik akutních infekčních onemocnění. Zatímco medicína pohlíží na viry a bakterie jako na původce a příčinu těchto nemocí, homeopatie je chápe jako důsledek.

Z toho důvodu je konvenční léčba soustředěna na likvidaci příčiny, za kterou považuje viry a bakterie. Tento přístup vychází z teorie doktora Louise Pasteura, který přišel s tím, že příčinou všech těchto nemocí jsou bakterie a viry a jedinou léčbou je jejich likvidace.

Ve stejné době, kdy žil tento lékař, žil i jeho souputník doktor Antoine Béchamp, který došel k závěru, že bakterie a viry jsou něčím, co v těle existuje stále a změny v jejich počtu (vypuknutí infekce) pouze ukazují, že v organismu došlo k nějakému rozvratu (poruše), v jehož důsledku dostaly tyto mikroorganismy šanci se rozmnožit. V této souvislosti se bavíme o endogenních mikroorganismech, které v těle žijí celý život a organismus je má určitým způsobem pod kontrolou, ale je-li tělo nějak vyvedeno z rovnováhy, pak zareagují tzv. stresově vázané hormony, které produkují vysoké množství toxických látek v těle a tyto látky se stanou „potravou“ pro bakterie a viry, což v organismu vytváří živnou půdu a to jak pro mikroorganismy, které v těle již existují, tak pro ty, které se vyskytují zevně, a daný pacient je jim v daný okamžik vystaven. Právě tato živná půda v organismu, která je projevem jeho narušení, umožňuje bakteriím a virům vstoupit dovnitř a rozmnožit se. Ve chvíli, kdy bakterie či viry dosáhnou kritického množství, obranný mechanismus zalarmuje imunitní systém a ten zahájí obrannou reakci s cílem znovuobnovit rovnováhu, tedy nejen zlikvidovat bakterie a viry, ale detoxifikovat organismus. Tomuto procesu říkáme zánět.

Pokud člověk v této fázi dostane antibiotika, zánětlivý proces se zastaví a organismus nemůže dokončit původní záměr, tedy komplexně obnovit rovnováhu. Antibiotika sice zabijí bakterie, ale na druhou stranu právě kvůli zastavení zánětu organismus dál nemůže pokračovat v komplexním obnovení zdraví. Antibiotika tak potlačí přirozený imunitní proces a kromě toho toxifikují organismus. Za nějakou dobu, která je velmi individuální, tělo opět sebere síly a pokusí se zopakovat stejný zánět, který by měl vést k původně zamýšlené očistě. Pokud jsou opět nasazena antibiotika, snaha organismu se opět zastaví a takto se to opakuje tak dlouho, dokud organismus není oslaben do takové míry, že svůj záměr nedokáže dále uskutečnit skrze akutní onemocnění s vysokou horečkou.

V této chvíli člověk přestane mít náchylnost na opakované zánětlivé onemocnění a budí falešný dojem zdraví a dobré imunity. Opak je ale pravdou a důkazem je fakt, že přesně v této době se začnou objevovat chronické potíže nejrůznějšího charakteru. Tyto nové nemoci nejsou ve skutečnosti ničím novým. Jsou pouze pokračováním původního zánětu, který nikdy nebyl z organismu vyléčen a odstraněn. Toto je ve zkratce teorie klasické homeopatie.

homeo2Často kritizovanou záležitostí ve spojení s homeopatií je ředění léků, respektive léčebné látky jako takové. Tato kritika se opírá o fakt, že u homeopatik jde o extrémní zředění účinné látky a člověk nedostane ani jednu její molekulu. Do jaké míry je toto tvrzení pravdivé?

Toto tvrzení, tedy, že léky v ředění nad 12C neobsahují ani jednu molekulu, je zcela pravdivé. Také je pravdou, že mechanismus účinku skutečně není znám, a to i přesto, že se objevují různé teorie, některé více a některé méně uvěřitelné. Klinické výsledky, kterých ale s pomocí správné aplikace homeopatie lze dosáhnout, jsou velmi přesvědčivé. To je také důvod, proč stoupá její obliba mezi lidmi, tedy na základě pozitivní zkušenosti.

Zamyslíme-li se nad tím, proč se zvyšuje nespokojenost s medicínou, musíme si odpovědět, že je to prostě proto, že konvenční medicína nedokáže skutečně vyléčit žádnou chorobu, kterou nazývá chronickou, což jsou v podstatě všechny kromě úrazů a akutních chorob. A právě vzrůstající obliba homeopatie mezi lidmi je dána její schopností pomoci tam, kde to oficiální medicína nedokáže.

Když se vrátíme zpět k mechanismu účinku, nejlepší teorie, kterou má homeopatie nyní k dispozici, je stimulace organismu homeopatickým lékem, pokud je vůči němu citlivý. Tato citlivost je dána buď alergií na danou látku ve važitelném stavu, nebo podobností symptomů pacienta se symptomy, které daná látka dokáže u zdravého člověka vyvolat. Testování homeopatických léků probíhá podle velmi striktních pravidel a zarážející na tom je, že kritici homeopatie, kteří chtějí dokázat její neúčinnost, se snaží tuto neúčinnost dokázat tak, že homeopatické léky testují, ale podle pravidel konvenční medicíny, nikoliv podle pravidel homeopatie.

Každá věda má svojí metodiku a největší absurdita je právě v tom, že lékaři vezmou svojí metodologii a testují podle ní homeopatii, která je založena na zcela opačných principech.

Lékaři také demonstrují „důkaz o neúčinnosti homeopatie“ tím, že si stoupnou na veřejně známé místo a užijí velké množství homeopatických léků. Fakt, že se jim nic nestane, podle nich prokazují neúčinnost homeopatie, prokazuje, že homeopatie je blbost.

V první řadě se tím dopouštějí něčeho, co vlastně nikdy žádný homeopat neřekl, a sice: „Vezmeme si potencovaný lék z kávy a ten vyvolá ospalost.“ (pozn. redakce: Nejčastěji tyto demonstrace probíhají s homeopatickým lékem Coffea cruda, který je jedním z mnoha homeopatických léků, jež může léčit některé pacienty trpící nespavostí). Lékaři jsou takto zvyklí fungovat. Má-li lékař před sebou člověka, který nemůže spát, dá mu léky, které způsobí spavost, tedy opačný patologický stav, což znamená, že přemýšlí o homeopatii v rámci konceptu konvenční medicíny, ale úplně zapomínají na to, že medicína a homeopatie jsou dvě exaktní vědy, které pracují na zcela opačných principech.

Metodika testování léků je ale v homeopatii založena na něčem, co oni lékaři zcela ignorují, a to je individuální citlivost na danou látku. Homeopaté netvrdí, že zředěný lék vyvolá stejné symptomy jako lék neředěný a také netvrdíme, že je vyvolá u každého. Pokud ale někdo, kdo bude např. alergický na včelí jed, dostane homeopaticky zředěný lék, který je z tohoto jedu připraven, a dostane jej opakovaně, objeví se u něj symptomy, jelikož na tento lék bude velmi senzitivní. Symptomy, které se u něj ale projeví, nebudou tytéž, jako kdyby užil neředěný lék.

A pokud se budeme bavit o testování homeopatik všeobecně, jak probíhá?

Zkouška homeopatického léku se sestává z 3 částí.

První částí je toxikologie, což je zkouška s važitelným množstvím účinné látky. Jednoduše se látka podává v tzv. semitoxických dávkách a také se vychází se záznamů z náhodných otrav. Symptomy získané v této fázi testování tvoří jednu část celkového obrazu symptomů daného léku.

Druhou částí testů je testování vysoce zředěné látky na citlivých osobách, tedy osobách, vykazující přehnanou reakci na danou látku ve važitelném stavu. Symptomy z této fáze testování jsou často mnohem důležitější, jelikož se do nich promítá citlivost daných pacientů, což v praxi znamená, že symptomy jsou mnohem specifičtější než ty, které vzejdou během testování s važitelnou látkou, jelikož k reakci na ní (u chemicky aktivních látek) nemusí mít daný člověk vysokou míru citlivosti. Teorie nám říká, že organismus vykazující přecitlivělost na nějakou látku, např. kávu, bude na tuto látku reagovat i pokud bude vysoce zředěná, i když symptomy budou mít jiný charakter, protože reakce neprobíhá chemickou interakcí (jelikož lék neobsahuje žádnou molekulu aktivní látky), ale je možné, že nějakým způsobem stimuluje organismus, který si v důsledku „alergie“ na danou látku zachovává schopnost na ni reagovat.

Toto je to, co je často nepochopeno laickou i lékařskou veřejností, která se snaží homeopatii zdiskreditovat tím, že ji testují bez těchto pravidel, které jsou ale pro homeopatii naprosto esenciální.

Třetí a poslední částí je klinické testování v praxi. Lék je indikován na základě typických symptomů, které vzešly z prvních dvou fází a po nějaké době (obvykle 4 týdny) se porovnává stav před a po vzetí léku. Pokud v praxi opakovaně pozorujeme vymizení některých symptomů, které nebyly součástí původní zkoušky (prvních dvou fází) a tyto symptomy se nevracejí a pacientův stav je celkově zlepšen, jsou tyto symptomy také zahrnuty do obrazu symptomů, které daný lék dokáže léčit.

knihyKritik stran netestování a neexistence klinických zkoušek homeopatických léků je opravdu hodně a kolují prakticky v kterémkoliv sdělovacím prostředku v okamžiku, kdy se objeví zmínka o homeopatii. Takže to není pravda a klinické zkoušky, které by prokazovali účinnost homeopatie, se dělají?

Ano, dělá se jich spoustu, akorát ti lidé, kteří „mají důkazy proti homeopatii“, jsou dopředu zaujatí a chtějí za každou cenu dokázat, že homeopatie nefunguje. Nejedná se o nezaujaté zkoumání, ale touhu zdiskreditovat homeopatii. Lidé, kteří tyto zkoušky dělají, nejsou nezávislí. Ve své podstatě se nechovají vědecky, protože je-li někdo skutečným vědcem, zajímá ho zkoumání skutečností a faktů, mezi které patří i empirické pozorování, bez ohledu na jeho osobní postoje a přesvědčení. Na jedné straně máme tyto „seriózní studie dokazující neúčinnost homeopatie“ a na straně druhé fakt, že současná medicína nedokáže trvale vyléčit, tedy bez nutnosti doživotního braní léků, které pouze potlačují příznaky, ani tak banální problém, jakým je alergická rýma.

Kritika se mnohdy také opírá o databázi léčiv, která je veřejně přístupná a i laici si v ní mohou najít informace o konkrétních lécích. Studie a podrobné informace, které se zde vyskytují pro léky konvenční alopatické medicíny, u homeopatických léků uvedeny nejsou. Proč tomu tak je?

Proč nejsou, řekněme „příbalové letáky“ u homeopatických léků?

Ano. Proč nejsou homeopatické léky tímto způsobem popsány?

Ale ony jsou, konkrétně v tzv. Materiích medikách, což jsou obrazy homeopatických léků, které popisují jejich symptomy, které vzešly z klinických zkoušek. Potíž je v tom, že my nemáme specifické léky na specifické problémy, jako medicína, tzn. nemáme jeden lék na angínu a druhý na kašel. Máme stovky léků, které mohou léčit angínu, ale je nutno individualizovat pacienty, tedy vědět, jak probíhá u toho či onoho člověka a jaké další příznaky daný člověk má. Nikdo ještě nezačal spolupracovat s lidmi, kteří jsou odborníky na homeopatii. Zmíněná kritika probíhá v podstatě bez nás, bez homeopatů. Probíhá na úrovni, že se sejde skupina lidí s medicínskými znalostmi, a veřejně sepisují závěry o metodě, o jejíchž zákonitostech, historii a praktickém použití mají nulové znalosti. Pokud by spolupracovali s lidmi, kteří opravdu homeopatii rozumí, snadno by zjistili, že nelze aplikovat stejný model testování či „příbalových letáků“na naše léky, protože se jedná o dva zcela odlišné přístupy k lidskému zdraví a každý z nich definuje svou vlastní metodologii.  A metodologie medicíny se liší od metodologie homeopatie snad ve všech ohledech. Popisy homeopatických léků jsou natolik rozsáhlé, že příbalový leták by musel mít několik desítek stran a popis by byl pro laika v podstatě nepoužitelný, protože indikace léku se neřídí v homeopatii názvem nemoci.

Tudíž se dá předpokládat, že oficiální databáze homeopatických léčiv nikdy nebude?

Oficiální databází je pro nás Materia medica, což je kniha obsahující popisy symptomatologie každého homeopatického léku. To je pro nás oficiální databáze léčiv, která obsahuje všechny nezbytné symptomy, jež jsou nutné ke správnému použití léku, ale pokud bude materii mediku číst někdo, kdo není v homeopatii vzdělaný, nebude vědět jak má dané informace použít.

Tohle je problém u každé alternativní metody. Hodně se pak bavíme o šarlatánství, o tom, že kdokoliv může tvrdit, že je léčitelem, umí čínskou medicínu… Říct, že to umím, a mít jehličky na akupunkturu, ještě neznamená, že to umím. A totéž samozřejmě platí i pro homeopatii.

Přesně tak, právě proto je tak absurdní, že se teď vláda snaží omezit homeopatii tím, že říkají, že by ji měli vykonávat pouze lékaři, tedy ti, kdo k ní nemají žádnou kvalifikaci, pokud tedy homeopatii nestudovali.

homeo4Často se mezi ereskáři ve spojitosti s ředěním léku, cenou a účincích mluví o jednom nejmenovaném produktu, který je prodáván jako prevence proti chřipce, lék na posílení imunity a obrana proti zánětům horních cest dýchacích (pozn. redakce: My jsme si název léku řekli nahlas, ale takto jej zveřejnit nelze). Složení tvoří kachní játra s cukrem. V realitě zaplatí člověk za krabičku 500,-Kč a vlastně si tím zakoupí necelou molekulu jater a cukr. Lze říct, že jako potencovanou látku toto brát můžeme beze strachu z přehnané imunitní reakce?

První věc – Konkrétně cena u tohoto léku je opravdu špinavý byznys, který nemá s homeopatií nic společného.

My nemůžeme říct „to brát nemůžete“, ale ani „to brát můžete“. U člověka, který má tak závažné onemocnění, jako je roztroušená skleróza, je organismus velmi slabý a když mu dáme homeopatický lék, který není přesný a bude částečně krýt symptomy pacienta, riskujeme, že se jeho stav zhorší. To znamená, že jediné homeopatikum, které lze použít k tomu, aby došlo k využití maximálního potenciálu homeopatie, je lék, který je indikován na základě tzv. totality symptomů bez ohledu na to, co je to za nemoc.

V rámci homeopatie nejsou léky předepisovány na konkrétní věc, jako třeba na imunitu, ale v rámci komplexních symptomů. Pokud někdo předepisuje homeopatické léky „na něco“, dělá konvenční medicínu a používá k tomu homeopatické léky. Homeopat to ale není. V homeopatii bereme vždy v úvahu celkový stav člověka.

Když uvedu příklad: Máme pět dětí a všechny mají poruchu imunity, která se projevuje častými nemocemi. V homeopatii ale existuje několik set léků, které můžou řešit tento problém. Otázkou je, jak poznáme, který z nich dát kterému z těch dětí. Řekněme, že jedno dítě kromě toho, že je často nemocné, pomalu roste, velmi pomalu přibírá na váze, je velmi bázlivé, v noci má zvýšenou produkci slin a trpí na chronické zvětšení krčních uzlin. Homeopat tomuto dítěti doporučí lék, pokrývající všechny tyto symptomy s cílem nejen posílit imunitu, ale podpořit růst, přibírání na váze a léčit tak celkový stav včetně zvětšených uzlin a všeho ostatního. Homeopat tedy musí dojít k léku, který ovlivní všechny zmíněné obtíže včetně imunity.

To je neskutečné množství detailních informací.

Ano, obrovské množství informací. Homeopatie pracuje tímto způsobem. Neexistují žádné jasně dané indikace, podle názvu choroby.

Vzhledem k tomu, jak snadno jsou v dnešní době dostupné informace a v lékárnách lze celkem snadno a většinou i bez lékařského předpisu zakoupit homeopatika. Jak se díváte na užívání léků na doporučení někoho, bez kontroly u homeopata?

Špatně, špatně.
Pokud někdo užije lék na základě laické rady, může se stát, že to doopravdy pomůže, ale také se může stát, že je např. doporučen lék „na bradavice“, bradavice zmizí a rodiče jsou spokojeni a člověk, který lék poradil, také. Mezitím maminka konstatuje, že poté, co zmizely bradavice, dítě začalo hůře spát nebo se objevily potíže s dýcháním. Pokud by danou reakci viděl homeopat, uvědomil by si, že daný lék měl velmi negativní efekt, jelikož sice bradavice zmizely, ale dítě má nyní vážnější potíže. Pokud se bude jednat o laika, ani si neuvědomí, že tyto dvě věci spolu mohou souviset.

Toto je např. známý případ jedné věřící lékařky, která tímto způsobem „léčila“ své děti a když viděla, že bradavice zmizely a dítě začalo mít psychické potíže, označila homeopatii za ďábelskou metodu, které by se všichni křesťané měli zdaleka vyhnout. Problém není v homeopatii, ale v tom, že si mylně interpretovala reakci, která by ji byla známa, pokud by měla v homeopatii kvalitní vzdělání.

Jak moc velký to tedy může být průšvih, je-li podán lék, který pouze potlačí symptomy?

Homeopatika nemají takovou sílu, jako konvenční léky, což znamená, že nebezpečí potlačení symptomů u nich není tak velké. Čím je ale organismus jako celek slabší, tím snazší je lokální symptomy potlačit pomocí homeopatie. Nejlepší je samozřejmě dát lék, který je indikován komplexně a ne pouze lokálně. Problém těchto rychlých doporučení tkví v tom, že lidé zjednodušují užívání homeopatických léků na název nemoci jako je tomu v medicíně, ale to nemá s homeopatií vůbec nic společného. Za prvé takto užitý lék nemá efekt, který by měl mít a na druhou stranu zde hrozí riziko, že dojde k potlačení symptomů a objeví se jiné problémy, které se již nedají do spojitosti s původními potížemi.

homeorozhovorJá si myslím, že vzhledem k tomu, co jste teď řekl, upustím od původního záměru a na konkrétní léky se vás ptát ani nebudu bkExistuje totiž seznam konkrétních léků spojených s roztroušenou sklerózou. Tento seznam je dostupný na internetu a to hned na několika místech a homeopatické léky jsou podle něj skutečně některými ereskáři užívány.

Pacienty, kteří mají roztroušenou sklerózu a chtějí se léčit homeopaticky, by měl léčit jedině homeopat, který má minimálně (!) deset let úspěšné praxe. Ne pouze praxi, ale úspěšnou praxi! Měl by vždycky spolupracovat s doktorem. Samozřejmě je tam podmínka ochoty spolupráce i ze strany lékaře, což není vždy úplně snadné. Podstatné je, aby i lékař pacienta byl otevřený této metodě.

A pokud ten homeopat dělá svou práci správně, tak nikdy nebude nutit pacienta s ereskou, aby vysadil jakékoliv konvenční léky.  Pokud to kdokoliv udělá, tak je to šarlatán, protože na toto má právo pouze ten doktor. Ta spolupráce mezi doktorem a homeopatem je klíčová také kvůli tomu, že pokud homeopatická léčba probíhá správně, tak lékař má možnost posuzovat efekt celkové společné léčby prostřednictvím moderních vyšetřovacích a zobrazovacích metod, což i homeopat, dělá-li svou práci zodpovědně, potřebuje.

Dát jen na to, že se člověk cítí dobře, je špatně. Samozřejmě chceme slyšet subjektivní část, ale potřebujeme znát i tu objektivní, abychom věděli, zda je roztroušená skleróza tou léčbou skutečně ovlivněná. Tohle je velmi důležité u všech problémů, které jsou měřitelné a v tomto ohledu je nám medicína schopna poskytnou obrovskou službu, protože ty technologie jdou neustále dopředu a metody vyšetřování vnitřního stavu jsou čím dál pokročilejší.

Důležité je, že nalezení léku v homeopatii, a to neplatí jen pro eresku, je pouze špička ledovce, to hlavní umění je vedení toho případu, což samozřejmě vyžaduje obrovské znalosti teorie – kdy dát další lék, co znamená objevení horečky, kdy je to dobré a kdy špatné, můžeme čekat nebo dát jiný lék atd. a to jsou všechno věci, které homeopat ví až po x letech studia a x letech praxe. Laik v tomto ohledu vůbec netuší, že něco takového existuje, pouze čeká, že si vezme lék a něco se stane, něco se zlepší. Ale to, že se něco zlepší, vůbec neznamená, že ten lék působí léčebně. A čím víc je organismus nemocný, tím citlivější je vůči každému léku, což znamená, že je jednoduché rozhodit jej z rovnováhy.

Homeopatické léky jsou stimulanty, které odpovídají svojí citlivostí určitým problémům a určitým pacientům s určitými problémy a tak je nutné s nimi zacházet. Ačkoliv tak nejsou vnímány, jsou to velmi silné zbraně.

My nemůžeme říct „tahle diagnóza je léčitelné a tahle není“, my říkáme „tenhle pacient je léčitelný a tento není léčitelný“. Samozřejmě musí být určitý potenciál toho organismu. Často to v praxi znamená, že máte dva lidi se stejnou diagnózou, ale různou prognózou. Nezáleží na tom, zda člověk věří nebo nevěří, ale na rodinné anamnéze, délce onemocnění, druzích již užívaných léků atd., těch parametrů je opravdu velké množství. A na pochopení celé homeopatie je skutečně nutné tisíce možná desetitisíce hodin studia a toho si laik vůbec není vědom. Právě v tom je nebezpečí svévolného užívání homeopatik. I kdyby si náhodou z toho seznamu vybral lék, který je právě pro něj vhodný, není to vůbec zárukou úspěchu. Záruka úspěchu je homeopat, který ví, co dělá každou sekundu toho procesu uzdravování. A když bude moci spolupracovat ještě s lékařem, a budou oba usilovat o to, aby ten člověk byl zdravý, nikoli konzument léků, ale skutečně zdravý, to by bylo tím nejkrásnějším, co by se podařilo.

Pozn. redakce: Na závěr našeho rozhovoru jsem si s panem Zachariášem vyzkoušela, jak probíhá první návštěva u homeopata. Udělali jsme jen velmi krátkou ukázku, při které jsme potřebné informace, které homeopat zjišťuje, zkrátili z cca hodinové až dvouhodinové rozmluvy do pouhých patnácti minut.
Moje osobní dojmy a doporučení z této drobné ukázky: Každý, kdo by chtěl začít s homeopatickou léčbou, by se měl připravit na fakt, že z něj homeopat dokáže „vytáhnout“ velké množství informací, které mohou být i bolestivé. Cesta k objevení správného léku je skutečně zdlouhavá a nesmírně detailní. Musíte se ponořit hluboko do svých vzpomínek a zároveň budete fascinováni tím, kolik informací souběžně homeopat sám v sobě zpracovává, aby pro vás našel odpovídající lék. Volba léku skutečně není jen o názvu diagnózy, je to daleko delší a klikatější cesta.

Zšipkahomroz1šipkahomroz9Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Tato rubrika je v diskusním fóru přístupná jen registrovaným uživatelům.