homeo2Pozn. redakce: Samozřejmě jsme nemohli opomenout i dotazy k homeopatickým lékům.

Často kritizovanou záležitostí ve spojení s homeopatií je ředění léků, respektive léčebné látky jako takové. Tato kritika se opírá o fakt, že u homeopatik jde o extrémní zředění účinné látky a člověk nedostane ani jednu její molekulu. Do jaké míry je toto tvrzení pravdivé?

Toto tvrzení, tedy, že léky v ředění nad 12C neobsahují ani jednu molekulu, je zcela pravdivé. Také je pravdou, že mechanismus účinku skutečně není znám, a to i přesto, že se objevují různé teorie, některé více a některé méně uvěřitelné. Klinické výsledky, kterých ale s pomocí správné aplikace homeopatie lze dosáhnout, jsou velmi přesvědčivé. To je také důvod, proč stoupá její obliba mezi lidmi, tedy na základě pozitivní zkušenosti.

Zamyslíme-li se nad tím, proč se zvyšuje nespokojenost s medicínou, musíme si odpovědět, že je to prostě proto, že konvenční medicína nedokáže skutečně vyléčit žádnou chorobu, kterou nazývá chronickou, což jsou v podstatě všechny kromě úrazů a akutních chorob. A právě vzrůstající obliba homeopatie mezi lidmi je dána její schopností pomoci tam, kde to oficiální medicína nedokáže.

Když se vrátíme zpět k mechanismu účinku, nejlepší teorie, kterou má homeopatie nyní k dispozici, je stimulace organismu homeopatickým lékem, pokud je vůči němu citlivý. Tato citlivost je dána buď alergií na danou látku ve važitelném stavu, nebo podobností symptomů pacienta se symptomy, které daná látka dokáže u zdravého člověka vyvolat. Testování homeopatických léků probíhá podle velmi striktních pravidel a zarážející na tom je, že kritici homeopatie, kteří chtějí dokázat její neúčinnost, se snaží tuto neúčinnost dokázat tak, že homeopatické léky testují, ale podle pravidel konvenční medicíny, nikoliv podle pravidel homeopatie.

Každá věda má svojí metodiku a největší absurdita je právě v tom, že lékaři vezmou svojí metodologii a testují podle ní homeopatii, která je založena na zcela opačných principech.

Lékaři také demonstrují „důkaz o neúčinnosti homeopatie“ tím, že si stoupnou na veřejně známé místo a užijí velké množství homeopatických léků. Fakt, že se jim nic nestane, podle nich prokazuje neúčinnost homeopatie, prokazuje, že homeopatie je blbost.

V první řadě se tím dopouštějí něčeho, co vlastně nikdy žádný homeopat neřekl, a sice: “Vezmeme si potencovaný lék z kávy a ten vyvolá ospalost.” (pozn. redakce: Nejčastěji tyto demonstrace probíhají s homeopatickým lékem Coffea cruda, který je jedním z mnoha homeopatických léků, jež může léčit některé pacienty trpící nespavostí). Lékaři jsou takto zvyklí fungovat. Má-li lékař před sebou člověka, který nemůže spát, dá mu léky, které způsobí spavost, tedy opačný patologický stav, což znamená, že přemýšlí o homeopatii v rámci konceptu konvenční medicíny, ale úplně zapomínají na to, že medicína a homeopatie jsou dvě exaktní vědy, které pracují na zcela opačných principech.

Metodika testování léků je ale v homeopatii založena na něčem, co oni lékaři zcela ignorují, a to je individuální citlivost na danou látku. Homeopaté netvrdí, že zředěný lék vyvolá stejné symptomy jako lék neředěný a také netvrdíme, že je vyvolá u každého. Pokud ale někdo, kdo bude např. alergický na včelí jed, dostane homeopaticky zředěný lék, který je z tohoto jedu připraven, a dostane jej opakovaně, objeví se u něj symptomy, jelikož na tento lék bude velmi senzitivní. Symptomy, které se u něj ale projeví, nebudou tytéž, jako kdyby užil neředěný lék.

A pokud se budeme bavit o testování homeopatik všeobecně, jak probíhá?

Zkouška homeopatického léku se sestává z 3 částí.

První částí je toxikologie, což je zkouška s važitelným množstvím účinné látky. Jednoduše se látka podává v tzv. semitoxických dávkách a také se vychází se záznamů z náhodných otrav. Symptomy získané v této fázi testování tvoří jednu část celkového obrazu symptomů daného léku.

Druhou částí testů je testování vysoce zředěné látky na citlivých osobách, tedy osobách, vykazující přehnanou reakci na danou látku ve važitelném stavu. Symptomy z této fáze testování jsou často mnohem důležitější, jelikož se do nich promítá citlivost daných pacientů, což v praxi znamená, že symptomy jsou mnohem specifičtější než ty, které vzejdou během testování s važitelnou látkou, jelikož k reakci na ní (u chemicky aktivních látek) nemusí mít daný člověk vysokou míru citlivosti. Teorie nám říká, že organismus vykazující přecitlivělost na nějakou látku, např. kávu, bude na tuto látku reagovat i pokud bude vysoce zředěná, i když symptomy budou mít jiný charakter, protože reakce neprobíhá chemickou interakcí (jelikož lék neobsahuje žádnou molekulu aktivní látky), ale je možné, že nějakým způsobem stimuluje organismus, který si v důsledku “alergie” na danou látku zachovává schopnost na ni reagovat.

Toto je to, co je často nepochopeno laickou i lékařskou veřejností, která se snaží homeopatii zdiskreditovat tím, že ji testují bez těchto pravidel, které jsou ale pro homeopatii naprosto esenciální.

Třetí a poslední částí je klinické testování v praxi. Lék je indikován na základě typických symptomů, které vzešly z prvních dvou fází a po nějaké době (obvykle 4 týdny) se porovnává stav před a po vzetí léku. Pokud v praxi opakovaně pozorujeme vymizení některých symptomů, které nebyly součástí původní zkoušky (prvních dvou fází) a tyto symptomy se nevracejí a pacientův stav je celkově zlepšen, jsou tyto symptomy také zahrnuty do obrazu symptomů, které daný lék dokáže léčit.

Zšipkahomroz5šipkahomroz7Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Tato rubrika je v diskusním fóru přístupná jen registrovaným uživatelům.