flulikePozn. redakce: Během rozhovoru padla i zmínka o důležitosti akutních onemocněních s vysokou teplotou, které by se měly v určité fázi homeopatické léčby objevit. Samozřejmě mne zajímalo, proč jim přisuzuje homeopatie tak velký význam.

Mluvil jste o důležitosti akutních chorob s vysokou teplotou z hlediska homeopatie. Jak je tedy toto myšleno?

Když je organismus zdravý, tak člověk má dobrou imunitu. I přesto je běžné, obvyklé a velmi pozitivní, když jednou za dva, tři roky akutně onemocní.  Je to v podstatě stav, kdy dochází k určitému „úklidu těla“. Jedním z hlavních rozdílů mezi homeopatií a konvenční medicínou je pohled na vznik akutních infekčních onemocnění. Zatímco medicína pohlíží na viry a bakterie jako na původce a příčinu těchto nemocí, homeopatie je chápe jako důsledek.

Z toho důvodu je konvenční léčba soustředěna na likvidaci příčiny, za kterou považuje viry a bakterie. Tento přístup vychází z teorie doktora Louise Pasteura, který přišel s tím, že příčinou všech těchto nemocí jsou bakterie a viry a jedinou léčbou je jejich likvidace.

Ve stejné době, kdy žil tento lékař, žil i jeho souputník doktor Antoine Béchamp, který došel k závěru, že bakterie a viry jsou něčím, co v těle existuje stále a změny v jejich počtu (vypuknutí infekce) pouze ukazují, že v organismu došlo k nějakému rozvratu (poruše), v jehož důsledku dostaly tyto mikroorganismy šanci se rozmnožit. V této souvislosti se bavíme o endogenních mikroorganismech, které v těle žijí celý život a organismus je má určitým způsobem pod kontrolou, ale je-li tělo nějak vyvedeno z rovnováhy, pak zareagují tzv. stresově vázané hormony, které produkují vysoké množství toxických látek v těle a tyto látky se stanou „potravou“ pro bakterie a viry, což v organismu vytváří živnou půdu a to jak pro mikroorganismy, které v těle již existují, tak pro ty, které se vyskytují zevně, a daný pacient je jim v daný okamžik vystaven. Právě tato živná půda v organismu, která je projevem jeho narušení, umožňuje bakteriím a virům vstoupit dovnitř a rozmnožit se. Ve chvíli, kdy bakterie či viry dosáhnou kritického množství, obranný mechanismus zalarmuje imunitní systém a ten zahájí obrannou reakci s cílem znovuobnovit rovnováhu, tedy nejen zlikvidovat bakterie a viry, ale detoxifikovat organismus. Tomuto procesu říkáme zánět.

Pokud člověk v této fázi dostane antibiotika, zánětlivý proces se zastaví a organismus nemůže dokončit původní záměr, tedy komplexně obnovit rovnováhu. Antibiotika sice zabijí bakterie, ale na druhou stranu právě kvůli zastavení zánětu organismus dál nemůže pokračovat v komplexním obnovení zdraví. Antibiotika tak potlačí přirozený imunitní proces a kromě toho toxifikují organismus. Za nějakou dobu, která je velmi individuální, tělo opět sebere síly a pokusí se zopakovat stejný zánět, který by měl vést k původně zamýšlené očistě. Pokud jsou opět nasazena antibiotika, snaha organismu se opět zastaví a takto se to opakuje tak dlouho, dokud organismus není oslaben do takové míry, že svůj záměr nedokáže dále uskutečnit skrze akutní onemocnění s vysokou horečkou.

V této chvíli člověk přestane mít náchylnost na opakované zánětlivé onemocnění a budí falešný dojem zdraví a dobré imunity. Opak je ale pravdou a důkazem je fakt, že přesně v této době se začnou objevovat chronické potíže nejrůznějšího charakteru. Tyto nové nemoci nejsou ve skutečnosti ničím novým. Jsou pouze pokračováním původního zánětu, který nikdy nebyl z organismu vyléčen a odstraněn. Toto je ve zkratce teorie klasické homeopatie.

Zšipkahomroz4šipkahomroz6Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Tato rubrika je v diskusním fóru přístupná jen registrovaným uživatelům.