0 razitkoPři pohledu na lákavé nabídky společnosti DĚTSKÉ WORKSHOPY s.r.o. i fotogalerie nadšených a spokojených dětiček, si nejeden z nás přeje být znovu ve školkovém věku a prožívat tyto zážitky s animátory společnosti. No řekněte sami – nelákají vás snad workshopy s tématy „Čokoládový sen“, „Indiánské hrátky“, „Veselá včelka“, „Čertík Kazizoubek“ a mnohé další? To nejkrásnější, nejzábavnější a zároveň nejpoučitelnější pro děti přinášejí hravou formou, kterou si robátka snadno zapamatují.
A koho jiného se vyptat na podrobnosti o těchto báječných workshopech, než jejich hlavní duše Romana Ludvíka:

Společností, které se zaměřují výhradně na zábavu a vzdělávání dětí, se v naší republice zrovna moc neobjevuje. Jak se k takové práci člověk dostane?

To je snadná odpověď. Před několika lety jsem odkoupil solnou jeskyni. Původní plány s ní byly relaxace pro dospělé s ozdravením kůže, dýchacích cest, pročištěním organismu a spuštěním detoxikační terapie. Spolu s colorterapií a muzikoterapií měli dospělí nabrat energii a podpořit svůj imunitní systém. Záhy jsem však zjistil, že tím bych se nijak zvlášť neodlišil od konkurence a přemýšlel, jakou cestou se vydat. Spočítal jsem si náklady na každoměsíční provoz jeskyně plus původní investici a věděl, že jediné, co mi může zajistit klidnější spaní, jsou skupiny. Tak vznikl první nápad na pořádání totožného programu, ovšem jen se školkami… a tak se stalo.

Měli jsme skvělou, zdraví prospěšnou kúru v desetitýdenním cyklu, která fungovala naprosto přesně, a školky přesto zprvu nevěřili. Bylo to velmi těžké období, protože naše jeskyně měla špatnou historii, s níž jsme museli bojovat. Zlom přišel, když můj tým začal intenzivně zvát na návštěvy do jeskyně paní ředitelky a rozmazlovat je již od samotného vstupu. Věděl jsem, že školky pak začnou jezdit. A skutečně ani jednou se nestalo, že po návštěvě u nás, by školka nejezdila, protože naše služby neměly vůbec žádnou konkurenci. Naopak konkurence se k nám chodila potají dívat, protože zde byla i pěkná kavárna.

Práce s dětmi najednou začala dávat smysl a z práce se stal velmi brzy neuvěřitelný koníček, kterého jsem se ani po těch letech nepřejedl. Není nic hezčího, co bych mohl dělat a co by mi vykouzlilo úsměv na tváři, než práce se skupinou dětí ze kterých člověk cítí emoce, radost, stesk či jen zvědavost… vše je snadno čitelné.

Brzy však byla kapacita zcela naplněna a došlo k odmítání, protože jsme měli plno na celý rok dopředu. V takové chvíli se zvažuje, zda otevřít druhou jeskyni, nebo se vydat nějakým dalším směrem. Druhá jeskyně však znamená přijmout zaměstnance, kteří již nemusí sdílet stejné pocity, nebudou mít vizi a nebudou třeba chápat, že jsme služebníky někomu, kdo o to zpočátku nemusí ani stát. To, co dělám, je vždy spojeno s emocí toho druhého a i když je to krásná práce, ne každý se pro ni hodí. A tyto obavy rozhodly o neotevření druhé solné jeskyně. Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že v našich službách by prostě nebylo upřímné srdíčko.

Co však dělat dál? Když nelze zvýšit kapacita a přivážet školky do solné jeskyně, musí solná jeskyně vyjíždět do školek a tak po pár týdnech nastal moment, kdy se spustil první „Čokoládový sen“. Akce, myšlená jako doplněk, však záhy zaznamenala takový úspěch, že se nestíhaly vyřizovat objednávky a termíny mizely jeden za druhým.

dw-logoJak se takto originální nápad na doplnění „pouhé“ solné jeskyně zrodí? Přeci jen to pro vás byla nezmapovaná oblast.

Zkusit workshop o čokoládě byl tehdy vlastně nápad mé drahé poloviny. Já dlouhé měsíce odolával, vždy jsem to smetl ze stolu s tím, že není správný čas a projektu něco chybělo. Vytrvalost však vyhrála a já dal svolení k přípravě. Pamatuji si jako dnes jak dělám prezentaci dle materiálů a v hlavě se mi honí myšlenka „ jak tohle dopadne“. Samozřejmě se to dělalo v již mně známých školkách, kde máme z ředitelek spíše další maminky.

Ze začátku jsem měl na workshopy zákaz vstupu, protože jsem velký pedant. Takových workshopů proběhlo několik, vždy se něco upravilo… až jednoho dne jsem to nevydržel a jel se prostě podívat. Tenkrát jsem sedl po workshopu do auta a řekl „s okamžitou platností zastavuji všechny workshopy, celé se to přepracuje a nebudeme o tom diskutovat“. Prostě to nebylo tak, abych se pod to v klidu podepsal a mohl s klidným svědomím do očí našich odběratelů říci „ano, ručím za kvalitu a vaše nadšení“.  Tady se něco přidalo a tam zase něco ubralo, seřadilo se to do pohádky, která tomu dala úplně jiný rozměr. Každý workshop tak graduje do velkého finále, aby byla udržena pozornost dětí a aby byly zařazeny prvky, které děti i při velkém množství informací snadno přijmou a zapamatují si, prvky, které je zvednou a protáhnou. Prostě a jednoduše se vše upravilo tak, aby přišlo to nejlepší v daný “pravý” okamžik. První nový workshop jsem animoval sám, abych ukázal, jak si to představuji a od té chvíle mi to v podstatě zůstalo. Práce mě začala ještě více naplňovat a úspěch se začal násobit den co den. Nyní čerpám od ostatních, protože vidím, že čím více workshopů ten který animátor provede, tak zařadí ještě kousek sebe a mnoho prvků mne nadchlo.

coko_vcelka

 

dw-druhacast