logo - JPG

Když mi byla před pár dny navrhnuta spolupráce s týmem lidí, kteří připravují kurzy a školení první pomoci, neměla jsem nad čím váhat. Fakt, že 75% populace není schopno poskytnout první pomoc, je výmluvný sám za sebe. Ti, kdo by třeba alespoň tušili jak na to, mají obavu, aby zachraňovanému spíše neublížili, nepřišli do kontaktu s jeho krví apod. Tyto obavy jsou plané a zbytečné a přesto dochází často k úmrtí či fatálnímu poškození zdraví právě kvůli neposkytnutí první pomoci díky nedostatečným znalostem.

Zároveň mi ovšem tato výzva připomněla mou vlastní neschopnost, na kterou nemám šanci nikdy zapomenout. Vždycky jsem se považovala za člověka, který nepanikaří a umí si zachovat chladnou hlavu i v těch nejhorších situacích. Měla jsem toto vyzkoušeno již vícekrát – topící se dítě na táboře, lehce otrávené dítě na stejném táboře (to byl ale fajn tábor), pomoc při dopravní nehodě, člověk s epileptickým záchvatem – , ale i sama na sobě, když jsem při retrospektivní akci „Zlatá horečka“, která probíhala uprostřed lesa daleko od civilizace, utrpěla, díky náhodnému výbuchu trochy střelného prachu, popáleniny 2. stupně na 20% těla. Zatímco se hledalo auto, jež by mě odvezlo do nemocnice a samozřejmě také co nejvíce střízlivý řidič (nedivte se, akce byla pro dospělé a stalo se to poslední den při rozlučkovém půlnočním koncertu country kapely), přátelé mě polévali ledovou vodou a já se sice celá klepala, ale přesto jsem vysvětlovala, kde ve stanu najdou mojí občanku, kartičku pojišťovny, kartáček na zuby atd. Prostě jsem nepanikařila a do šoku upadla až v autě cestou do nemocnice.

Ovšem jiná situace mi ukázala, že jde-li o někoho blízkého, panika ve mně se ozve. Jedno ráno mě vzbudilo zběsilé zvonění. Za dveřmi stála desetiletá dcera mojí kamarádky/sousedky, která plakala a koktala, že mamince je zle a neví, co má dělat. Šla jsem tedy s ní a našla ji v křečích a bolestech svíjet se na podlaze. Vytočila jsem číslo záchranky, nebo jsem si to alespoň myslela, ale na druhé straně se ozvala městská policie. Jen jsem se rychle omluvila za omyl a volala na 112, protože v ten okamžik nebyl můj mozek schopný najít přímý telefon na zdravotníky.
Pak nastal ten hrozný okamžik popisu děje, díky kterému přijeli samotní záchranáři. Až oni určili, že se jedná o těžký infarkt a volali doprovodné vozidlo lékaře. Díky tomu se celé zachraňování zdrželo o dobrých patnáct minut, během kterých jsem ve vedlejším pokoji držela v náručí její dceru a utěšovala ji, že zvuk, který slyší, neznamená to, co zná z televize, ačkoliv jsem sama moc dobře věděla, že její máma umírá a je opakovaně oživována pomocí defibrilátoru. Až když jsem se sama opět uklidnila, došlo mi, že holčinu můžu poslat čekat do svého bytu.

Přes všechny omyly a komplikace dopadla celá situace dobře a moje kamarádka byla po operaci a týdnu v nemocnici zase propuštěna domů, ale celé mi to vzalo mé přesvědčení o nepanikaření a dokázalo, že nemůžu až tak věřit svým schopnostem podat první pomoc. Mít v tomto ohledu lepší znalosti, měla bych v sobě i větší klid a jistotu a nenastal by ani omyl v hovoru, ani zmatené popsání děje.

Co tím vším chci říct…

  • I pokud jste si jistí, že znáte zásady první pomoci, dokážete ji poskytnout?fbzdrav
  • Jsou vaše znalosti dostatečné?
  • Jste schopni s klidem reagovat a popsat do telefonu situaci, která se děje před vašima očima, natolik dobře, aby reakce záchranářů mohla být hned zpočátku odpovídající stavu člověka?
  • Dokážete jej udržet při životě až do příjezdu záchranky?
  • Pomohli byste zodpovědně i člověku, ze kterého teče krev proudem?
  • Dokážete dát dýchání z úst do úst člověku, který se vám na první pohled „ekluje“?
  • Odpověděli jste na každou otázku „ANO“?
  • A jste si naprosto jistí?
  • I nyní je vaše odpověď „ANO“?
  • A promysleli jste si dobře každou otázku?

Pak vám gratuluji, protože buď máte skvělé znalosti k záchraně lidského života, nebo vysoké sebevědomí, které může v realitě lidský život ohrozit.
Ať tak nebo tak, zkuste to jinak – neodpovídejte „ANO“, ale najděte jistotu ve vlastních zkušenostech.

Lidský život za to přece stojí.

http://www.prvnipomocskoleni.cz/

https://www.facebook.com/zdravotnicizs

Poster-kurzy-PP

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.