avatar-zenaAutor: “Pavlína”

Já mám nemoc asi tedy ne asi mám ji 11 let v dubnu to bude 12 let….smířila jsem se s ni docela rychle během 10 dnu v nemocnici..vedle mě na lužku v nemocnici paní co se z nemocí sžila..pozvala ji dál do svého života a bydlela s ni bojovala s ní ale častěji se ji věnovala..měla u sebe knihu- z Rosky-hned jsem se tam přihlásila jak jsem přijela domu z nemocnice.Mám 2 děti tak jako první okamžik kdy mi řekli že mám RS patřil jim a ptala jsem se lékaře-zda je to dědičná-lékař mi vše vysvětlil mluvili jsme spolu hodně dlouho-on byl klidný a svůj klid přenesl i na mě-od té doby jsem v jeho péči-měla jsem štěstí 5 let jsem pracovala ale bohužel jako prodavačka-takže tahaní těžkých beden a podobně bylo na denním pořádku  -a tak jsem po 5 letech přešla do částečného důchodu-ale co doma že?Tady jsem východisko neviděla-psaní životopisu žádání o práci  nic lehkého ,pořídila jsem si pejska-ten se neptá je ti dobře nebo ne? chceš jít ven nebo ne? moje 4 nohá krásná holka mě zachránila-pohybovala jsem se poznala jsem krásy, kousek sídlícího lesa i když jsem z velkoměsta  a pak navštěvuji útulek jen tak pro radost mou a pejsku.Zkoušela jsem canisterapoi-moje holka v ni byla báječná, ale bohužel po ní přišli ataky  Zkoušela jsem se chodit víc bavit do společnosti  ne ani to pro mě nebylo  opět ataky  a kdo mě zachránil ? No moje fenečka <3 —-takže díky nemoci je mi teď dobře nemám sice práci placenou ale pomáhám kde se dá  s pejsky s útulky prostě dělám co mě baví-zní to divně? ale je to tak  Pavlína

Komentáře k tomuto článku mohou registrovaní uživatelé vkládat v rámci našeho Diskuzního fóra. Nejzajímavější komentáře zveřejníme na webových stránkách.
Neregistrovaní uživatelé si mají možnost přečíst všechny komentáře na stejném místě.